Srpen 2015

Mando

26. srpna 2015 v 13:16 | Alcinë |  Můj svět.
V Brně je nespočet hospod a naprosto příšerných pajzlů. Přesto k těmto místům tíhnu.
Jedním z nich je...je to podzemní zašívárna před světem.
Bývaly časy, kdy jsem ji z duše nenáviděla. Den co den tam utíkal muž, kterému jsem v podzimním období chtěla dát své srdce. Utekli jsme pak před sebou navzájem. On k alkoholu a já na psychiatrii.
Po necelém roce jsem našla cestu zpět. Ona to asi nebyla ani tak ta hospoda, co jsem tolik nesnášela, ale fakt, že On tehdy útočiště hledal raději tam, než u mě.

Brno je plné kaváren, klubů, divadel, kin a všelijakých kultivovaných míst. Nikdo mi však nevezme to, že Schod je sám o sobě kulturou. Díra punkáčů a podivných duší. Hýří inspirací.
Lidé tam nejsou proti sobě, mají se rádi a nikoho nesoudí. Můžeš tam spát na stole či před zraky ostatních kroutit zadkem na klíně staršího muže. Je to fu(c)k. Naprostá uvolněnost a záchrana před sebou samým.
Jedinou bolest mi působí pohled na ty, kteří si z nudy přišli dát škopek, zhulí se do spícího charakteru a bezvýsledně..bez peněz..tam stráví noc. Proč? Proto aby mohli celý den spát a večer to zvopakovat.

Včera jsem skládala verše a plno prózy. Tyhle věci mi pomáhají odpovídat si na životní otázky i na ty, které stojí tak leda za mávnutí rukou. V rýmech sme si povídali s kamarádem, který je Schodem naprosto psychicky zničený. Vidí v něm jen utrpení a lítost. Docela omezený názor, podle mě, vzhledem ke smějícímu se okolí a velké spoustě příjemné radosti i od lidí, kteří to mají vážně těžké. Minimálně je to obdivuhodné.

A pak ten, kdo seděl naproti mě zvedl podnapilé oči a já se ptám v jedno ze svých veršů...




Proč sedím v díře svojí lásky?




Znamená to snad, že alkohol city neutopí?



Čebus.

20. srpna 2015 v 1:03 | Alcinë |  Můj svět.
Napsat něco po dlouhé době je fakt hodně těžké. Pro mě určitě.
Nikdy nevím, čím bych vlastně měla začít a jak, aspoň minimálně, upoutat pozornost.
Člověk se v jeden moment prostě ztratí a na vypsané pocity jen vzpomíná. Známe to nejpíš všichni.

Inspirace zamává z vlaku a na čas odjede. No díky všemohoucímu, že exitujou zpáteční jízdenky.

Mám pocit, že ty tlusté čáry za určitým obdobím dělám nějak často. Ovšem, zde je další.

________________________________________________________


Tak!
Snad jsem si tím něco dokázala.
Avšak už dávno není křesťanská hodina a v hlavě mám tolik myšlenek, že pokračovat v článku by byl jen zbytečný chaos a vesměs nesmyslný bulvár.

Achjo. Chápete?!
Kde jste všichni? Staří, noví, ztracení?
Těším se na vaše povídačky.

Brzy napřečtenou.