Červen 2015

Bezprostorno.

8. června 2015 v 9:04 | Alcinë |  Můj svět.
Jsou věci, mezi nebem a zemí, které se prostě ať už jedním slovem nebo pár větami vysvětlit nedají.

Loni byla tahle doba obdobím velkých žalů. A k mé blbosti nebyla odvaha na to, se přiznat nikomu. Taky to tak dopadlo.
Většinou, když otevřu dveře a vylezu před dům, se mi do hlavy vpijou vzpomínky na záležitosti, které přispívaly k rozhodnutí vzít si život. Není to nic lehkého, potlačit emoce a zachovat úsměv na rtu, ale přesvědčuji se tak, že to jde. Že když člověk chce jít kupředu a obrátit se k 'démonům' zády, tak to prostě jde!
Není věc, která by se nedala rozumně vyřešit a vždycky se najde člověk, který při vás bude stát.

Dlouho, předlouho jsem si hrála na nezávislou potvoru, která je ledová a do srdce si nikoho nepouští. Přesto mě pokaždé mrzelo, když sem bezcitně zlomila duši muže, který se zamiloval do té mé. My ženy, ne však všechny, umíme být někdy pěkné bestie. Každá z nás chce být obdivována a milována, dokonce i tím, kdo od samého počátku nemůže naše srdce dobít. Pak přichází ty rozhořčené reakce, že ženské jsou 'ku..y'.
A já nevím, na jednu stranu mě to zžírá a na druhou je to skvělý pocit.
Ono to taky možná souvisí s diagnózou, kterou mi hlavoklepači sypou na hlavu, ale vymlouvat se na to nechci.


Bezsmyslný.
Přitom, pro mě, s obrovským významem.
Život ve fotkách.
Důvěra v čtenáře.
Láska k muži.

K mému muži. Bez ledovosti.

Jsou věci, pocity, které se nedají popsat ničím. Pocit opory, například. A taky těch chvílí, jako když si někoho přivedete do jádra svého života a zaznamenáte, že to vůbec není zvláštní, že sem tam patří. ikdyž je vaše koupelna plná sypajících se sutí.

Ať už je život o čemkoliv. To, že mě kvantum léků neuspalo navždy a že orgány zůstaly bez poškození mi nejspíš vyléčilo i srdce.
Věřím, že činy mají své důvody a ty pak důsledky které tvoří tak nějak všechno.

A co na to kýčaři?